První jarní den

   Tak tu dnes máme astronomické jaro! Letos se představilo zprvu letními teplotami, ale nyní je už myslím takové, jak bývá tradicí. Na zahrádkách i ve volné  přírodě  začínají vykukovat sněženky, bledule a krokusy. Zemina je rozjitřená a hotoví se k zeleni. Stromy  pracují k pupenům, a celá příroda je naditá malými událostmi. Zato ve společnosti to poněkud vře. Otvírá se Zem  a namísto Řádu se v lidech probouzejí nepokoje a chaos. Na náměstích se demonstruje za svržení vlády, ale koncepce těchto momentálních snah   je opilá, jako jaro. Lidé chtějí změnu, ale neví si rady s tím, jak ji uskutečnit.

     Příroda je ještě syrová, ale už dychtivá, zjm. tady, na Vysočině. Zdálo by se, že ji zatím nezdobí žádný zřejmý a viditelný efekt. Snad jen krom prvních pupenů a tradičních prvních jarních květů. Po zimním spánku se země otevírá a vyprošťuje ze svých tenat to, co se záhy vynoří v celé své kráse . Blíží se VZKŘÍŠENÍ.  Nízké odpolední a večerní Slunce, které už začíná znatelně hřát, rýsuje ve větvívh stromů a v zákoutích zajímavé efekty. Pokouším se je zachycovat. Ne pro uchování okamžiku, jak by se mohlo zdát, nýbrž pro polapení pomíjivého. Je to dobrodružné a konstruktivní. Co drží, je pevné.  A toho je teď tak málo.  Mizí sociální jistoty, pocit osobního zabezpečení a bezpečnosti, ceny rostou natolik, že mnozí z nás jsou v reálném ohrožení exekucí a bezdomovectví, morálka je narušena.  Bohatí jsou stále bohatší a chudí stále chudší. Co můžeme dělat? Alespoň pro sebe vytvářet hodnoty, jenž nás uspokojí více než ty, které nám dnes nabízí svět. Nejsou přeci hodnotami jenom pozemské statky, ale  vše, co vzniká naším přičiněním a za naší spoluúčasti na Stvořeném. Přejme si navzájem přehodnocení jistot, hodnot a spokojenosti v této jarní chvíli. Každá snaha po zmocnění se něčeho, co nevyvěrá především z nás a Toho, co nás přesahuje, je mylná a plodí nestálost, nejistotu a chaos. A ten zase agresi. Kdybychom všichni začali u sebe a konfrontací sebe sama s tím, co nám otevírá příroda jenom tak, nemohli bychom se navzájem tolik horšit a žít v bídě. Poněvadž největší bohatsví je to, co sami spoluvytváříme z jemných vláken jsoucna. A klid pramenící z těchto nabytých jistot v nás neprobudí agresi a nespokojenost, nýbrž aktivitu k lásce a sílu, překonávající všechny zmatky. Přeji Vám krásné a pokud možno pokojné jaro!